NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tomu, kdo se alespoň zhruba orientuje na tuzemské speed metalové scéně, nemohla uniknout vlastně nedávná informace o tom, že zpěvák Dalibor „Panther“ Halamíček opustil řady SALAMANDRY, zřejmě nejvýraznějšího současného pojmu v dané oblasti ocelové kalby. Navzdory tomu, že tahle zprávička nepředpovídala jmenovanému pěvci další hudební kariéru, je tady Dalibor zpět s projektem MORAVIUS, který si dal do vínku rovněž rychlý a melodický těžký kov, a který se podle všeho chystá konkurovat právě jeho bývalým chlebodárcům.
Což o to, konkurence by měla být námi posluchači vždy vítána, vždyť co jiného nám také zaručí, že kapely, usilující o naši přízeň, před nás budou předstupovat jen s tím opravdu nejlepším, čeho jsou schopny? Otázka druhá ale zní, zda také to nejlepší, čeho jsou schopny, se rovná něčemu, co má objektivně schopnost oslovit a zaujmout. A v čistém speed metalu, plném vysokých rychlostí a závratných melodií, je to o to těžší, oč tomuhle stylu poslední dobou stále více dochází prvky překvapení a vlastního vyjádření. Ale abych nebyl až přespříliš mlhavým a nekonkrétním. MORAVIUS (tj., jak na stránkách skupiny praví „Panther“, když moravští ogaři hrají speed metal) staví svou budoucnost na pětipísňové ochutnávce „Back Again“, čítající i jednoduchý černobílý klip z natáčení, po níž by mělo následovat regulérní a plnohodnotné album.
O tom, jak se to s nimi má doopravdy, nám tedy prozatím moc neprozrazují, nicméně už teď se dá myslím úspěšně předpokládat, že žádný vyslovený propadák se konat nebude, spíše naopak. Výhradní autor hudby (a zřejmě také obstaravatel všech ostatních nástrojů na nahrávce – to je ovšem jen moje domněnka, kterou jaksi nelze z dostupných informací ověřit) Petr Štrauch nepochybně moc dobře ví, jak to ve speed metalu chodí, a tak mu nelze upřít umné podchycení všeho, co je k takovému razantnějšímu nástupu na scénu třeba. Výrazně melodický a invenčně propracovaný hit typu titulní a střednětempé „Back Again“, ostré vypalovačky „Drop The Crown“ (inspirace HELLOWEEN v období „Walls Of Jericho“ v úvodní pasáži je ovšem nepřeslechnutelná) a „The End“ anebo pomalé a chmurné metalové vyprávění „King´s Grave Pt. 2 - The Fight“ s trochou té epičnosti navrch. K tomu přiléhavá klávesová výzdoba (mimo jiné i v závěrečné instrumentálce „Destiny“), spolehlivý Halamíčkův vokál a solidní předzápis je na světě. Teď jen co s tím dál?
Zase jednou po čase solidní domácí speed metal, byť v trochu minimalistickém vydání.
6,5 / 10
Dalibor Halamíček
- zpěv
Petr Štrauch
- kytary
1. Back Again
2. Drop The Crown
3. King´s Grave Pt. 2 - The Fight
4. The End
5. Destiny
Back Again (EP) (2006)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.